Petr Hašek patří k dlouholetým dárcům krve a plazmy. Dlouhá desetiletí je věrný transfuzní stanici Klaudiánovy nemocnice. V úterý 29. srpna završil svoji kariéru superdárce a přišel darovat naposledy ve svém životě. Svoji vzácnou tekutinu, která pomáhá zachraňovat lidské životy ostatních lidí, daroval ji dvěstěkrát v životě.
Pan Petr se rozhodl svůj poslední den jako dárce pojmout skutečně slavnostně: svým přátelům, kterými se za roky zaměstnanci transfuzní stanice skutečně stali, přinesl dva dorty. Kolektiv zaměstnanců byla ale na tento slavnostní okamžik také připravený. RNDr. Jana Ježková, která pracuje jako vedoucí pracovník výroby transfuzních přípravků, pro něj uháčkovala postavičku kapky krve. Pan Hašek si tak domů odnesl nejen hřejivý pocit, ale také upomínkový dárek.
„Je pravdou, že kdybych začal darovat i krevní plazmu dříve, nasbíral bych větší konečné číslo. Plazmu je totiž možné darovat častěji než plnou krev. V Klaudiánově nemocnici se může plazma darovat po 21 dnech. Pokud chce dárce darovat plnou krev a poté plazmu, zde platí odstup 28 dní. Plnou krev můžete darovat, v případě mužů, po 80 dnech (ženy po 90 dnech),“ propočítává. Pana Petra na poslední odběr doprovodil jeho syn. Ten sice darovat krev ještě s ohledem na věk nemůže, ale jednou se chce vydat ve šlépějích svého otce, na kterého je velmi hrdý.
Pan Hašek daroval krev poprvé v roce 1980 na vojně. Tehdy ho motivovalo slíbené volno, polévka a padesátikoruna na útratu. Rychle ale pochopil, jak moc důležité darování krve je. „Je to důležitá věc, protože dárcovstvím krve přece zachraňujete další lidi. A krve není nikdy dost, vidíme to všude kolem sebe,“ zamýšlí se. Všechna ocenění a poděkování, která dostal za darování krve, má doma vystavené ve vitrínce. „Je to krásný pocit, ale nedělám to proto, abych dostával nějaké dárky. Ale chci ostatním pomáhat. Když člověk vidí, co se děje, různé bouračky a neštěstí, krve je stále prostě nedostatek. Podle mě byl měl mít každý člověk povinnost alespoň jednou ve svém životě jít darovat.“